Virtuální autismus u malých dětí

Máte v okolí (nebo přímo doma) dítě, které je "tak trochu jiné",má svůj svět, je pomalejší, nesoustředěné, s logopedickými problémy? Možná za to může právě virtuální autismus. 

Pojem virtuální autismus zavedl rumunský psycholog Dr. Marius Zamfir. Jako první si zřejmě dal do souvislosti narůstající počet malých dětí  s příznaky autismu ve spojitosti s nadměrným sledováním elektronických zařízení, a to víc než 4 hodiny denně. (Některé studie dokonce uvádí, že batolata v mnohých případech tráví u obrazovek až 10 hodin denně). Tyto příznaky se projevují např. nedostatkem sociálních vazeb (abnormálními sociálními interakcemi) , neschopností očního kontaktu, nedostatečnými jazykovými dovednostmi, nezájmem o hry atd.

Je zajímavé že k tomuto jevu dochází v tzv. "bohatých zemích", tedy zemích, kde došlo k digitální revoluci. (Dříve měli lidé doma max. jednu televizi. Jen si spočítejte, kolik zařízení máte dnes doma vy...) Statistiky z Centra pro kontrolu nemocí uvádějí, že v roce 1975 bylo s autismem diagnostikováno 1 z 5000  dětí. V roce 2005 už to bylo 1 z 500 dětí. V roce 2014 1 z 68 dětí. Pediatři a psychologové jsou přesvědčení, že tato výstražná čísla mají na svědomí v mnoha případech právě hodiny a hodiny strávené u obrazovek - ať už u televizí, počítačů, tabletů či mobilů, které působí negativně na vývoj mozku u malých dětí. 

Není však autismus jako autismus. Zatímco běžnou variantu neurologického původu nezvrátíme, příznaky virtuálního autismu lze snadno odstranit během několika měsíců - a to úplným odstřihnutím od obrazovek, plnohodnotnou hrou, komunikací s lidmi kolem a cíleným rozvojem se zapojením všech smyslů dítěte. Problematice se věnují např. francouzské lékařky Dr. Anne Lise Ducanda a Dr. Isabelle Terrase, které vysvětlují, jak obrovský rozdíl je, když dítě vnímá informaci z obrazovky, než když ji vnímá od blízké osoby "z očí do očí", když si věci (hračky) skutečně ohmatají a zažijí zkušenost navazujících situací v rámci skutečného prožívání - toto podle nich nemůže nic nahradit, aby vývoj dítěte proběhl tak jak má. "Mozek malého dítěte se nemůže rozvíjet bez pocitu doteku," říká Dr. Ducanda.

O problematice existuje již řada odborných studií doložených na mnoha a mnoha případech. Vědci v dětské nemocnici v Cincinnati např. doložili ve své práci, že množství bílé hmoty mozkové je menší u dětí trávících u obrazovek více hodin, než je zdrávo. Tato bílá hmota má přitom na svědomí mj. zpracování myšlenkových pochodů... 
Lékaři tedy kladou rodičům na srdce - víme, že máte málo času a mnoho starostí, ale rané dětství je pouze jednou za život, máte proto celoživotní příležitost se svým dětem věnovat a dopřát jim zdravý vývoj, tak ji nepromarněte. 

Dr. Ducanda konkrétně doporučuje:
- Mluvte a čtěte se svým dítětem (navazujte přitom často oční kontakt)
- Poskytujte dítěti materiály a hračky rozvíjející všechny smysly
- Choďte s dítětem často ven a pozorujte okolní svět
- Nechte děti si hrát s ostatními dětmi (vrstevníky)
- Nedávejte dítěti telefon na zabavení
- Nemějte doma neustále zapnutou TV jako "zvukovou kulisu"
Obrazovka izoluje dítě od lidských interakcí, které jsou podstatné pro komunikační dovednosti a rozvoj jazyka. Možná právě proto čím dál více dětí potřebuje logopedickou péči...
Psychologové zase poukazují na jiný problém - pobyt u "přístrojů" přináší dítěti emoce, se kterými si často neví rady. Tato skutečnost může být příčinou nárůstu násilného a agresivního chování. 

Je jisté, že pobyt dětí u elektronických zařízení řeší většina moderních rodičů.  V dnešní době, kdy je s mobilem, počítačem či notebookem často spojena i naše práce se tomu nevyhneme. Jsou zkrátka součástí naší domácnosti. Jde ale o to určit hranice - jak dlouho nechám dítě u počítače, jak dlouho jej nechám na tabletu/mobilu? Záleží samozřejmě na věku dítěte, ale čím je dítě mladší, tím více je důležitější tyto hranice hlídat. Ale co potom? Co když počítač vypneme? Dítě se vzteká, nudí se - pokud nemáme právě čas se mu věnovat, může to být těžké. Dítě se pomaloučku po krůčcích musí naučit hledat zábavu a zalíbení jinde než v el. zařízeních. Můžeme ho povzbuzovat k pobytu venku - to ale mnohdy ve městech a bydlení v bytech u menších dětí nejde bez doprovodu. Také nasměrovat dítě k zajímavým hrám, knížkám, hudebním nástrojům nebo domácím pracem může být cesta. Je však třeba se obrnit trpělivostí:-)

Jasně, že je jednodušší vrazit dítěti mobil do ruky, když čekáme v čekárně u lékaře, když se potřebujeme doma soustředit na práci, když si chceme v restauraci popovídat s kamarádkou... 
Mám pro vás všechny rodiče velké pochopení. Tyhle záležitosti řešíme všichni. 
Je asi důležité snažit se dětem věnovat jak jen to jde a nepolevovat v každodenním boji nejen ve vytyčování těch pomyslných hranic, ale hlavně usilovat o komunikaci a rozvoj zájmů dítěte mimo virtuální svět. Výborné pak je, když se můžete sebrat a odjet aspoň občas někam na chatu nebo do prostředí s absencí internetu a nechat mozek "vydechnout". Dobré je určitě také pěstovat společné sezení u jídla (snídaní, obědů, večeře) bez elektronických "hračiček" v ruce. 

Ale abychom byli objektivní a podívali se na věc i z druhé stránky - jsem přesvědčena, že pobyt dětí u obrazovek nemusí být vždy na škodu. Mohli bychom samozřejmě najít nespočet důkazů, že mohou dětem v lecčems prospět (ať už jde o informační - tedy vzdělávací přínos, nebo třeba zlepšování cizojazyčných dovedností aj.) Nejlépe asi bude k problematice přistupovat s rozumem, aneb, jak pravili už naši moudří předkové:

VŠEHO S MÍROU

"Světlo a šum z elektronických obrazovek upoutají pozornost dítěte, ale nevedou ke zdravému vývoji mozku." Marilyn Wedge PhD., rodinná terapeutka